pátek 26. května 2017

Přeskočim hodně věcí

Přeskočim hodně věcí a zase si tady uleju trochu myšlenek.
Bez mála to bude dva roky co žiju v Americe. No a co. Můžu vám ale říct, že po té době, s vidinou dalších cca 9 měsíců tady se neskutečně těším na budoucnost zpátky v Evropě. Neříkám v Čechách, v Evropě. Netuším jestli v ČR najdu adekvátní práci, bydlení a jestli tam budu spokojená, ale chci být blíž. 9 hodin časového posunu je přece jen moc, jetlag, drahý letenky, dlouhá cesta tomu nepřidá. Kdež to, v Evropě můžu bejt doma během 2 hodin i kdyby na víkend a čau.

Moc mě baví listovat si nabídkou práce, brouzdat po google mapách a vybírat si co, kde, kam, kudy.

Těším se na další kapitolu. Na co se netěším je to stěhování, to bude asi zážitek.

čtvrtek 2. března 2017

Bublina

S přicházejícím odjezdem Téry zpátky do Čech si uvědomuju, že mě už nebaví žít v týhle bublině. Au Pair bublině. Nebaví mě, že systém kamarádek tu funguje jak na střední škole nebo jak kastovní systém. Nebaví mě, pořád si povídat o dětech, host rodičích a nadávat na američany, Ameriku nebo cokoliv s programem spojenýho. Nechci už řešit že někdo nemuže autem sem nebo tam, nebo že nemá prachy, nebo má večerku. Hergot jsme dospělí !

Chci se už odpoutat od týhle bubliny a začít normálně žít. Mě už ani nebaví cestovat. Hm, tak jedu tady, tak jedu tam, nic z čeho bych si sedla tzv na prdel. Sem člověk co všude byl a všechno viděl. Dokonce i (skoro) všechno vim, to vám může potvrdit i moje okolí, to není jen nafrněnej nosánek. Ale sem jak wikipedia a google. Prostě se zajímám, čtu a vzdělávám. Ne teda uplně v rámci kvantový fyziky ale dejme tomu že všeobecný předhled a veřejné dění mám v malíku plus praktické informace do života hodící se.


a báj d vej .... chtěla jsem se vám pochlubit kam mě dneska Téra vzala. Měla poukázku do lázní na Cavallo point, hned u Golden Gate bridge. Takže mě objednala na masáž a sebe na ošetření obličeje/kosmetiku.

Ráno na 10 jsme se tam zjevily a netušily co nás čeká. Kdo si vzpomíná, moje loňská návštěva lázní byla docela fiasko bez plavek a s mini ručníkem. Tady nás přivítala milá slečna, vše nám ukázala. Provedla nás po místnostech odpočinku kde se servíroval levandulovej čaj, čerstvý ovoce a hořel krb. Atmosféru podtrhovala uklidňující hudba.

Šatny byly hodně luxusní. Každou nás ve skříňce čekal župánek a pantoflíčky. Zrcadlo s fénem, všemožnou kosmetikou, hřebeny, deodorant, odličovací tamponky. Luxusní sprcha, včetně krému na holení, tamponu a koupací čepice. ...

Masáž byla dost příjemná, akorát jsem se pak klouzala v těch pantoflích pěkně po schodech dolů a tam už čekala zrelaxovaná Téra. Převlíkly nebo spíš oblíkly jsme se do plavek a vyrazily do vířivky a následně bazénu s teplou vodou. Vyhlídka do zelených kopců na Golden Gate byla dechberoucí.

Po relax dopoledni jsme se odebraly na oběd do Counters, kde jsme si poskládaly hamburger dle libosti a jako dezert bylo frapučíno od Starbucks.

Sakum prdum, masáž a dýško 200... To bych si normálně dovolit teda nemohla. .. Ale zážitek krásnej a když mě někdo pozve zase půjdu ráda.

pátek 24. února 2017

Hawaii

(víc fotek, videi na snapchat tumova.k nebo na ig katchichi89)

Moje cesta začíná v sobotu později odpoledne, kdy se hodně předem vydávám na letiště v Oaklandu (east bay area) kde už na mě čeká Nela, která přiletěla z Denveru. Máme společný let do Portlandu kde zůstáváme do druhého dne a v noci odlítáme na Maui, druhý největší ostrov Hawaje.









Na letišti je celkem sranda, i když pijeme jenom kafe a čaj. Odbavují nám i carry on, protože letíme malým letadlem. Zase vrtulák s vtipným názvem Bombarder Q4000. Moc tomu stroji nevěřim a tak s v duchu modlim ještě než pilot zapne motory. Následuje jízda po dráze letiště za kterou by se nestyděl ani Schumacher, ten pilot to tam krosil tak, že mi bylo blivno ještě na zemi a to mi špatně v letadle nikdy nebylo. Cestou máme turbolence takový, že nám nemůžou dát pití ani nic. Let dvě hodiny a já mam knedlik v krku a horko težko rozdejchávám jestli budu nebo nebudu blejt.

Dosedáme a hned na ploše nám dávají kufry z letadla. Uff... Voláme na hotel pro shuttle bus. Ten se ale nějak toulá a tak mrzneme venku ... Nicméně chytrej člověk kterej tam dal ty ohříváky, takže je nám teplo aspon na hlavu :-D

Dojdeme do 7/11 pro drink, dáváme si jeden na dobrou noc, následně dáváme sprchu a jdeme spát, má chcát, takže se domlouváme že ráno uvidíme co budem dělat, při nejhorším posedíme v nějaký vyhlášený brewery a na ten 6ti hodinovej let se upravíme.

Ráno nechčije a tak pěšky vyrážíme na nějakou místní krásu, která je bohužel nábožensky založená takže nám to nic neřiká. Berem shuttle zpět na letiště a odtud pak vlak do města. Všude špína, bezdomovci odpadky. Pochmurný počasí tomu na kráse nepřidává.

Procházíme centru, China town, sem tam vidíme něco zajímavýho ale nic co by za to stálo.  Kolem oběda nacházím Burger místo, kde si dávám hranolky a burger se slaninou a dlouho sem něco tak dobrýho neměla a to nejsem uplně hamburgerová. Místní kečup se jmenuje catchup nebo tak nějak a k tomu mají super spešl omáčku (mix kečupu a majolky ale to u nás známe že jo).... no prostě mňamka... Přecpaný jdeme do VS pro kalhotky protože mají akci 7 za 27,50 a zjištujeme ze se v portlandu neplatí dan. Vracíme se zpátky vlakem na letiste.

Díky bohu letíme klasickym boeingem 737. S Neluškou máme sedadla v poslední řadě. Pan letušák co má náš oddíl na starosti je hodně vtipnej a to ještě netušíme jak tahle cesta bude vtipna. Vedle nas sedi holčina asi v našem věku a vypadá že nás asi brzo zabije protože chce asi spát ... Nicméně, v půlce letu zjištujeme že jsem posrala rezervaci a nemáme hotel na dnešní noc, ale za to máme hotel a pokoj přes airbnb na druhou noc :D zrušit to nejde, zaplatit musíme ... Aspoň že máme auto, pokud ho najdeme, protože k němu jsou dost specifický podmínky. Objednávám vodku a rum a už to lejeme. Pán letušák se nám směje že nechceme od něj nic k jídlu ale že se dožadujeme drinků. Vysvětlujeme naši situaci nebot se vsichni ptaji jestli jdeme jeste po pristání nekam pařit ... Celá cesta docela uteče a my se kolem 11 pm ocitáme na letišti v Kahului.

Auto má být podle pokynů z emailu na parkingu E. V autě které je odemčené je krabička s kodem a tam jsou klice. Auto mam nafotit a poslat pres aplikaci Turo. Ukládáme se ke spánku v autě. Moc pohodlná Kia Soul na spaní neni, ale uvnitř jsou plážový osušky který bereme za vděj jako peřinu. Ráno se budíme a všude kokrkhaj kohouti ač jsme stále na parkovišti. Jdem na letištní WC udělat ranní hygienu a popojíždíme do místního obchodáku udelat zásoby a pak do starbucks na kafe. Tenhle den bude chtít hodně kafe. Vypadáme jako z koše, vlasy mastný no krása střídá nádheru.




banány !



Vyrážíme na road to Hana, cestou projíždíme surfařským městečkem Paia, zastavujeme u pláže a útesů, míjíme stánky místních s ovocem, banana bread a podobně. První větší zastávka je u twin falls, chvíli nám trvá je najít, procházíme lesíkem, kde všechno krásně kvete. Mě nejvíc dostává bambus, stonek o průměru třeba i 20cm. nám doma sotva vyroste průměr 1cm a jsou z něj pak tyčky k rajčatům. falls najdeme ale žádnej zázrak, prostě voda ... Navštěvujeme i jeskyni lávovýho původu ale fotky nějak nemam neboť tam byla tma. Ale pán co nás skásnul za vstup věděl jak se česky řekně flash light/baterka.

Zastavujeme na větší hike pralesem (?). Vše je pěkne do kopce, cesta je dlážděná kořenama stromů, sem tam schody, sem tam jenom bahno, protože asi pěkně chcalo posledních pár dnů.bahno mame až na zadku ale nacházíme hezký místo s výhledem a vzadu v džungli (haha) vidíme vodopád. Umanu si, že k němu dojdeme. Haha, za půl míle konec trailu ..no nevadí pokračujeme, nikdo nikdo tak se prodíráme bambusovym lesíkem... vodopád nacházíme, akorát nestojíme pod nim ale nad nim ,takže vidíme starou belu a dolu se nejde dostat. V rámci zdravého rozumu to ani nezkoušíme a vracíme se do auta. Cestou zažijeme horké chvilky s tim bahnem, kloužeme sem a tam ale ustojíme to. Auto stejně bude jako jetel po tejdnu v tomhle terenu tak se ani neobtěžujeme to nějak extra čistit. Byl dobrej nápad vzít si dvoje boty !






Zastavujeme na market place, kde si dávám fish and chips i kdyz ryby nejim a nela si dává fish tacos. Oboje nám chutná a narvaný k prasknutí pokračujeme dál. Chčije ale i tak se kocháme krásou. Jízda je po úzkejch silničkách na kraji útesů a ten výhled je k nezaplacení. Dostáváme se do Hany, kde nacházíme krásnou pláž, konečně svítí sluníčko a my zkoušíme teplotu vody. Docela to jde. Ale vlny jsou dost divoký. Pokračujeme v krasojízdě, potkáváme obrovský vodopády, stády krav a davy amerických turistů v obrovských autech který se moc na těhlech silničkách neoplatí. Spousta lidí má taky Jeepy a nebo mustang to už bych si dala říct ale pojištění na tohle auto bylo moc drahy, kor kdyz jedeme jenom dvě. Nicméně naše Bianca - Kia Soul, slouží víc než dobře.




Vjíždíme na prašnou silnici, přes pastviny pro krávy a objíždíme půl ostrova, zejména national park Haleakala crater, což je nečinná sopka nebo teda kráter po ní. Navečer přijedeme do vesničky/městečka Kula kde je naše první airbnb u Steva a Diane. Starší pár, hezkej domeček na kopci. Nádhernej výhled a moc hezkej pokojík. Strašně milý lidi !



Dáváme si sprchu (konečně), následně drink na dobrou noc, nastavujeme budíky na 4:30 ráno abysme vyrazily na východ slunce na vrch kráteru. V pohodlný a čistý posteli usínáme hned. Ráno se oblíkáme a naskakujeme do auta a jedem necelou hodinku do krpálů, zatáček až nahoru. Nicméně, vrchní parkoviště už je full, takže musíme míli do kopce pěšky. Ranní workout. Nela se snaží to vyběhnout ale po pár metrech to vzdává, ve 3tis to není prdel udejchat. heh... Nahoře fouká jako kráva a my jsme tam zbytečně brzo. Nicméně i tak už se tam tísní davy šikmookých turistů s foťáky. Zalejzáme dovnitř budky kde aspoň nefouká, i když je tam zaprděno, zůstáváme. Jakmile vyleze první paprsek, bereme dvě fotky a šmajdáme dál, pořizujem fotky o vrstevnici níž a je nám uplně líp. Nasedáme do auta a jedeme zpátky, haha. U Steva a Diane už nám chystají snídani což považujeme za velmi milé, dokonce nám na ranní cestu připravily i snack. Balíme a vyrížíme do Kihei, což je asi 45min jízdy autem, od Kahului je to asi jen 20minut. Tahle strana ostrova je plná resortů, golfovejch klubů, kýče a uhlazenejch trávníků. Jediný co mě dostává je Paco cove a Lávový pole. Malý laguny s barevnejma rybičkama vypadaj jako pravý paradise... Vydáváme se na druhou stranu města, kde nacházím naprosto prázdnou a krásnou pláž. Za chvíli nám začne dělat společnost pán v tangách, které si po pár minutách strhává dolů. S nelou odvracíme znechuceně pohled a tlemíme se. Voda je boží a tam se máchám aspon po pas. Nela usnula a spálila si elegantně záda.




Později se odebíráme na oběd do round table pizza, kde k personal pizza je all u can eat salad. Neváháme a po pár dnech bez zeleniny si nabíráme dva talíře, dokonce mají i vajíčka o kterejch sem já snila už celej den. Máme nafouklý pupky ale i tak se ještě stavujeme v Safeway pro pár drobností k snídani. Avocado, vajíčka na tvrdo (je to jako nechutný ale ano, prodávají tu vajíčka na tvrdo, vyloupaný v ochranný atmosfeře).

Ubytování máme u týpka co vypadá že za mlada hodně hulil, nebo možná na něčem jede do dneška, ale co, pokojík pěknej, koupelna přímo v pokoji. Je milej, vše nám ukazuje, ptá se jestli potřebujem rady kam jít a ptá se odkud jsme. Jo, Morgen je milej.

Dáváme si lokální víno co chutná jak ananas a zas usínáme ani nevíme jak. Ráno po snídani vyrážíme objet další část ostrova. Zastavujeme na vyhlídce kde mají být často vidět velryby ale nemáme štěstí, projíždíme dalšíma rezortama, kde má být nějaká krásná black rock beach, no, přímo o hotelovejch komplexů pláž krásná sice je, ale taky na ní neni k hnutí už v 9 ráno.

Popojíždíme dál, sem tam zastavíme na čumendu nebo u nějakýho bodu zájmu. Kupujeme si obří kokos za 12dolarů, tak dobrou kokosovou vodu jsem ještě neměla. Místní domorodec dokonce ví, že ČR je vedle Německa což mu chválim.

Pokračujem dál a silnice je čim dál tim užší, nikde ani známka civilizace. před každou zákrutou troubíme abysme nesejmuly auto z protisměru. Nela vykřikuje a ukazuje na sráz naproti nám, auto tam visí na vlásku z utesu. Kdyz se konecne dostaneme k nim, vidíme že lidi vylezli ok a čekaj na odtah nebo něco... je trochu prekérka kolem toho projet ale dáváme to. V jedná zatáčce se potkáváme s kamionem z čehož mam smrt v očích jestě ted ale co zvládly jsme to. Po asi 2 hodinách se konečně vracíme na normální silnici a já konečně přestávám mít infraktové stavy. Dáváme si oběd v místním whole foods a odebíráme se na poslední Airbnb k Robinovi. Ten není doma ale dal nám postup jak se dostat do domu. Nádhera ! krásnej výhled na oceán, kterej je od domu tak maximálně dva bloky. Robin se vrací domů až když jsme jak cácory v pyžamu. Kazdopadne mu otevíráme dveře pokoje, představujeme se. Zve nás na snídani při východu slunce na kterej nás dokonce budí a volá :-D

Snídani máme vlastní protože den předem jsme si koupily místní ovoce. Passion fruit - výborný, mango - ok a nějaký mě neznámý druhy. Trochu mě mrzí že už neměly mango, určitě muselo bejt výborný.











Vyrážíme na poslední den, i když odlet máme až po 11pm auto máme jen do 4pm a to ho ještě musíme projet myčkou a vyluxovat. Protože první den chcalo a my nějak zapomněly na cestě do Hany na spoustu věcí po cestě, vydáváme se tam ještě jednou na rychlovku. Kousek za Kahului u cesty vidíme mladou osobu stopovat, z prdele řikam Nele jesi zastavíme, ta říká jo, dyk je to holka. No, nabíráme mladýho dredatýho kluka s nevinným výrazem holky. Kluk je vtipnej. Narozenej na Hawaji, pracujev místních potravinách a stopuje do/z práce každej den. Prej je to docela bojovka občas, hlavně v noci.

Vysazujeme ho v Paie a pokračujeme dál. Zastavujeme u Black sand beach která je součástí camping ground a státního parku. Krásný. Dokonce konečně vidim vysněnou turtli/želvu, i když jen plavat ve vodě a na na suchu na pláži.

Protože cestou jsme potkali uzavření jednoho pruhu silnice protože se po dešti sedunula dolu ze srázu radši se vracíme zpátky abysme vše stihly. Čekáme asi půl hodiny než nás pustí projet a máme to tak tak... Jeste vyskakujeme na čumendu u picknick tables u vodopádů s přírodním bazenem, kde kolem chodí kočičí rodinka a žebrá jídlo od lidí co si tam zastavili sníst svačinu.

V Paie procházíme pár krámků, jestli ulovíme nějakej šmuk jako suvenýr, když už se mi něco líbí je to nekřestansky drahý takže na to prdím. Jedeme zpátky do Kahului, luxujeme auto a projíždíme myčkou. NEjvetší fronta na levnej costco benzín /kdo máte členství berte karu sebou, ten benzin je o dolar na gallon levnejsi !/

vracíme se na letiště, posíláme fotky a lokaci auta majitelce aby ho další pronajímatel snadno našel. V autě ještě chillujeme slabou hodinku a pak se pěšky i s kuframa vydáváme zpět od centra do starbucks, kmartu a krispy creme, zabít čas. ...  Kupuju svačinu do letadla, protože dostat se zpět do Oaklandu mi zabere bez mála 12hodin. Jdeme do Starbucks, uz se začíná stmívat...brrr fouká, převlíkám se z kratasů a navlíkám triko s dl.rukávem. Pokračujeme pro donuty. Dam si dva. Klasikou koblihu s džemem a bostom creme. Boston creme je sladkej az hrůza a o tom s džemem ani nemluvim protože ten cukr chutná jak kokain a ne jako cukr... zlatý čský koblihy, zlatý donkin donuts !







Vyrážíme zpět na letiště a máme asi ještě 4 hodiny do odletu, dáváme ledovej čaj, procházíme terminál a krámky kolem ale už sme líný utrácet nebo delat cokoliv ...

V 11pm se loučíme a každá letí směr svůj domov. Slibujeme si že se potkáme za dva měsíce v Salt lake city a mě zas čeká let v bombanderu.